Trvalé osídlení teplých nížin a rovin Ústecka je doloženo archeologickými nálezy již před 5000 lety v neolitu, kdy tehdejší obyvatelé, kteří se živili zemědělstvím, si dělali jednoduché nástroje z kamene. Z hlíny pak vyráběli nádoby, jež byly vyzdobeny pásy rytými nebo vypichovanými.

Poté rozkvetla bronzová kultura únětická, nazvaná podle obce Únětice. Zvlášť husté zalidnění bylo pak v době lužické, a to hlavně podle vodních toků. Na území našeho kraje byly odkryty zbytky mnoha železných pecí a také formy na odlitky železné i bronzové.

Přešla staletí nadvlády Keltů v době laténské a po nich ovládli zemi germánští Markomani. Slované obývali nejen stará sídliště, ale zakládali i nová.

Jih (Roudnicko) obývali Čechové, na severu od nich žili Lutoměřici, v Poohří Lučané, při Bílině Lemúzi a na severu pak Děčané.

Přemyslovci se pokládali za pány a majitele získaných území a pověřovali členy družiny správou dobylé oblasti.

Po upevnění křesťanství v zemi rozmnožuje vládnoucí třídu církevní hierarchie. Biskupství, kapituly a především kláštery, se staly největšími vlastníky půdy. Od 13. století vznikaly nové vsi. Když vznikala řemesla a obchod jako samostatná zaměstnání, povyšuje král některé osady na královská města a postupně jim uděluje některá práva (privilegia), ze kterých plyne do královské pokladny největší proud příjmů. Vedle královských měst (Litoměřice, Kadaň, Ústí, Žatec, Louny, Most, Budyně) rostou i města poddanská (Roudnice, Třebenice, Duchcov, Česká Lípa aj.). Vládnoucí bohatou třídou byli Němci, kteří rozhodovali až do válek husitských. Teprve bitvy Na běhání učinila přítrž a zlomila útočnou moc cizích křižáků.

Města pod správou českých konšelů se rozvíjela hospodářsky i kulturně. V morovém roce 1680 se po celých severních Čechách rozšířilo velké nevolnické povstání. Nikoli však najednou, ale podle panství, takže přivolané vojsko je postupně potlačilo. Vůdcové vzpoury byli pro výstrahu popraveni. Počínající rozvoj průmyslu si vynucuje i zrušení nevolnictví roku 1781.

Revoluční rok 1848 se v českých městech projevil bouřlivěji, než v německých. Ve 40tých letech, kdy jsou zaváděny parní stroje, začínají se manufaktury měnit na továrny. V řádelně v Markvarticích zřídil Josef Kittel parní pohon už v roce 1823. Stále se zvyšuje těžby uhlí, v blízkosti dolů a při Labi vznikají nové továrny všeho druhu.

Dopravu urychlují a zlevňují od roku 1841 první parníky a roku 1850 projíždí z Prahy do Ústí první vlak s parní lokomotivou. V našem regionu vznikají velké průmyslové podniky (např. 1856 Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, největší podnik toho druhu v Rakousku).

V letech 1858-70 spojila Ústecko - teplická dráha světoznámé lázně i celý uhelný revír se železniční tratí Berlín - Praha - Vídeň a s úseteckými přístavy a zajistila tím mimo jiné i odbyt pro miliony tun uhlí z tohoto kraje.