Obec Libouchec se nachází v údolí Jílovského potoka, který odděluje České středohoří od Labských pískovců. Již v 15. století byl z Libouchce vybudován vodovod do města Ústí nad Labem. Od 14. století patřil Libouchec děčínským Vartenberkům, potom Trčkům z Lípy, po nich Salhausenům a Býnovským. V roce 1628 získali Libouchec děčínští Thunové. Ti ještě několikrát přebývali na původně renesančním zámku v Libouchci, ale po zničení švédskými vojsky v letech třicetileté války přenesli své sídlo do nedalekého Jílového.
Libouchec zůstal řadu let po válečné zkáze pustý. Dominantou obce je kostel sv. Tří králů.
V minulosti byl častokrát přestavován, a tak v něm lze nalézt odkazy na řadu uměleckých slohů od renesance až po novogotiku. V obci je možné vidět řadu domů s prvky původní lidové architektury nebo barokní sousoší kalvárie z roku 1728.
